Stanovisko UHS k volným vstupům do expozic galerií a muzeí ČR (10.4.2015)

Výbor Uměleckohistorické společnosti byl pozván k diskusi o bezplatném vstupu do stálých muzejních a galerijních expozic, konané v březnu 2015 v Moravské galerii v Brně, a v této souvislosti se rozhodl vyjádřit své stanovisko k uvedené problematice.

Zpřístupnění kulturního dědictví široké veřejnosti v co nejvyšší možné míře by mělo být jedním z klíčových cílů státní kulturní politiky i výstavních strategií muzejních a galerijních institucí. Podpora volných vstupů, ať již formou vybraných dnů nebo trvalého bezplatného vstupu, může k tomuto širokému zpřístupnění kulturních hodnot významně přispívat, byť by se týkala jen některých druhů veřejné prezentace (obvykle stálých expozic) či vybraných příjmově slabších skupin návštěvníků (studentů, seniorů). Některá česká muzea a galerie si tuto praxi ve větším či menším rozsahu již v minulých letech vyzkoušela a obecně lze říci, že možnost bezplatných návštěv se u nás podstatně neliší od běžného evropského standardu.

Zavedení trvalého bezplatného vstupu do expozic, jakkoli je jeho přínos nesporný, musí však být zároveň systémovým krokem, doprovázeným jasnou koncepcí rozvoje i rozhodnutím o adekvátním finančním zajištění ze strany zřizovatele. Příjem ze vstupného není u řady sbírkotvorných či výstavních institucí zanedbatelný, a pokud by jeho výpadek nebyl kompenzován, došlo by ke zhoršení stavu dnes mnohdy podfinancovaných institucí. V důsledku toho by se například nedostávalo prostředků na náročnější výstavní projekty nebo na propagaci, a přínos bezplatných služeb by tím byl značně limitován. Stejně problematickým se může stát financování vstupného sponzorskými dary privátních firem, zvláště v případech, kdy se zájmy soukromých sponzorů mohou rozcházet s posláním veřejných institucí.

Odpovědností zřizovatelů je tedy posilování veřejné dostupnosti muzejních a galerijních sbírek zároveň s garancí jejich dalšího rozvoje, včetně oblasti akviziční, vědeckovýzkumné i prezentační. Ekonomická dostupnost sbírek, jak ji postulují též české zákonné normy, musí být proto posuzována a řešena v širším komplexu problémů, s ohledem na celkovou šíři a kvalitu poskytovaných veřejných služeb a rovněž s přihlédnutím k rozmanitosti typů subjektů (veřejných i soukromých), jejich specifickým podmínkám působení, možnostem financování i k rozdílnosti jejich výstavních programů a strategií.

Aktuality